Vymezení zón příměstských rekreačních lesů na základě funkčních schopností lesních porostů

• Krok I - vymezení minimální plochy rekreačních lesů je provedeno na základě synergie jednotlivých variant řešení pro RPflSR a RPflZH dle získaných koeficientů.

Takto stanovená hodnota odpovídá optimálním porostním podmínkám, tj, je založena na potenciálních funkčních schopnostech lesních porostů, vyjádřených reálným potenciálem funkce sociálně-rekreační RPflSR a zdravotně-hygienické RPflZH. Stanovení tedy nezohledňuje aktuální stav tangovaných lesních porostů, vyjádřené reálným funkčním efektem.

Při vylišování v prostředí GIS jsou do zón rekreace primárně zahrnovány lesní komplexy s vyšším zastoupením porostních typů s  RPflSR a RPflZH = 4 nebo 5. V případě, že má tangované území obdobné funkční podmínky, lze zóny rekreace vylišit vícerými způsoby.

• Krok II - vychází z  aktuálních funkčních schopností lesních porostů. Ty jsou stanoveny na základě analýzy redukčních kriterií (věku, zakmenění a zdravotního stavu), jež svojí vypovídací hodnotou ovlivňují hodnotu reálného efektu celospolečenských funkcí lesů. 
• Krok III  – Krok I a II vychází ze schopností lesních porostů. Společenské požadavky na funkční schopnosti lesních porostů vyjadřuje tzv. faktor aktuálního společenského dosahu – FAZ. Dle společenských požadavků je výsledně upraven tvar zón, tj. jejich finální tvar a úprava plochy (vycházející z minimální, stanovené dle předchozích kroků).
• Krok IV – Finální specifikace tvaru zón rekreace na základě podrobné znalosti území – dostupnosti hromadnou dopravou, infrastruktury a účelových zařízení aj.

V první fázi je tedy plocha zón rekreace stanovena na základě potenciálních funkčních schopností a aktuálních funkčních účinků sociálně-rekreační a zdravotně-hygienické funkce lesních porostů. Tabulky 21, 22 znázorňují plochu rekreačních lesů zón příměstské rekreace I a II pro mezní limity reálných potenciálů funkce (5,4 -  velmi vysoký, vysoký, 2,1 - nízký, velmi nízký) sociálně-rekreační a zdravotně-hygienické.

Společenský efekt lesů  vyjadřuje  úroveň  naplňování společenských požadavků člověka  lesy. Nad  ekosystémovými schopnostmi,  dominuje způsob společenské utilizace lesů.  Společenské požadavky a využití rovněž nejsou většinou vázány na ekosystémové jednotky lesů, ale na konkrétní území vymezené jednotkami organizačního a prostorového uspořádání.  S tím souvisí   i vazby na  kategorie  lesů, vlastnické vztahy, přístupnost lesů, vybavenost lesů apod.

Společenské ( i zájmové a skupinové ) požadavky, na rozdíl od celospolečensky nezbytných,  (životazáchovných),   jsou  většinou vymezovány  v aktuálním prostoru a čase.  Společenskou „úroveň“ funkcí lesů  proto nazýváme  „aktuálním společenským efektem“ funkcí lesů. Aktuální společenský efekt funkcí lesů je tedy  aktuální  nadstavbový, společensky preferovaný a realizovaný funkční účinek. Je stanovený uzančním ukazatelem ( faktorem ) váhy aktuálního společenského zájmu  ( FAZ ).  FAZ stanovuje  nikoliv ekosystémovou, ale výhradně společenskou hodnota funkcí lesa. Aktuální  společenský efekt funkcí  proto  nesouvisí  s ekosystémovou kvantifikací a hodnocením funkcí lesů.  Není vědecky vymezen  ani exaktně parametrizován.  Nevyjadřuje kvantitu ani ekosystémovou hodnotu funkcí lesů. Stanovení hodnot faktoru aktuálního společenského zájmu (FAZ) bylo provedeno na základě funkčních  společenských   aplikací (aktuální potřeba, uplatnitelnost, žádanost). Faktor aktuálního společenského zájmu pro funkci sociálně-rekreační prezentuje tab. 24, pro funkci zdravotně-hygienickou v tab. 25.

Tabulka 21 prezentuje minimální nezbytnou plochu rekreačních zón lesů pro různě velká lidská sídla. Plocha je modelově vypočtena pro případ, že by všechny lesní porosty v zóně rekreace měly buď vysoký a velmi vysoký reálný potenciál funkce zdravotně hygienické (ZH RPfl (5,4)) nebo naopak nízký a velmi nízký (ZH RPfl (2,1)).