Rekreační využívání krajiny sebou zcela logicky přináší i zpětné ovlivnění krajiny rekreací a činnostmi s ní spojenými. Ty se mohou projevovat jak na jednotlivých prvcích krajinné struktury, tak i sociologii místních obyvatel. Tyto vlivy můžeme rovněž členit na pozitivní a negativní. Musíme však dodat, že toto hledisko odráží aktuální společenský a vědní pohled na krajinu. Pozitivní aspekty vlivu rekreace na prostředí nejsou tak časté a intenzivní a na první pohled patrné jako vlivy negativní. Přesto je rovněž nelze pominout.
Metody studia vlivů rekreace na chráněná území
Problematikou vlivů rekreace na chráněná území a ekosystémy se zabývá řada významných akademických, vládních i mezivládních institucí v zahraničí i ČR. Jedním z prvních přístupů byla metoda limitů přijatelné změny (LAC – The Limits of Acceptable Change) vyvinutá v 80. letech 20. stol. Byla navržena jako komplexní řešení managementu návštěvnosti ve velkých chráněných územích. (McCool 1994). O několik let později byla Správou národních parků v USA rozvinuta komplexnější metodika VIM (The Visitor Impact Management). Tento přístup se více soustředí na dopady pobytu návštěvníků v chráněných územích (Farrell, Marion 2002). Na tento přístup pak navázala metoda VERP (The Visitor Experience and Resource Protection), která zdůrazňuje význam poslání národního parku a cílů jeho managementu. Klíčovým prvkem této metody je zapojení veřejnosti do rozhodování v průběhu celého procesu a definice vhodných indikátorů (Kol. 1997). Z metod vyvinutých mimo USA se v praxi běžně používá australský Managementový model turistické optimalizace (TOMM – Tourism Optimalization Management Model). Soustřeďuje se na komplexitu turistických destinací. Zahrnuje i soukromé podnikání v chráněných územích. (TOMM 2000). Z hlediska zahraničních přístupů a zkušeností je cenným zdrojem informací rovněž cyklus mezinárodních vědeckých konferencí Monitoring and Management of Visitor Flows in Recreational and Protected Areas.
Z dalších prací lze uvést např. práce Barančoka (2006), řešící mj. vlivy turismu na stezky v Belianských Tatrách, či Jančové (2010), hodnotící turistiku jako stresový faktor lesních ekosystémů v NPR Prielom Hornádu v NP Slovenský raj.
Problematikou turismu v chráněných územích v České republice se od roku 1997 soustavně zabývá Ústav pro životní prostředí PřF UK v Praze. Autorem mnoha expertíz pro národní parky v ČR (vč. NP České Švýcarsko a NPCHKO Šumava) a expertem na problematiku trvale udržitelného turismu a jeho monitoringu je RNDr. Martin Čihař, CSc. Daná problematika je v posledních letech sledována prostřednictvím dílčích tematických studií zadávaných MŽP a dále pak v podobě grantu VaV č. SP/4i2/40/08 „Systém indikátorů a monitorovací program sledování a hodnocení dlouhodobých environmentálních, sociálních a ekonomických změn v národních parcích a biosférických rezervacích České republiky“.
Metoda, vyvinutá v rámci projektu, využívá sady indikátorů, které umožňují sledování socio-environmentálních dat a mapování sociologického prostředí. Na základě těchto dat se pokouší mapovat, kvantifikovat a hodnotit vybrané parametry, jejich dynamiku a trendy.
Evropská charta pro udržitelný cestovní ruch v chráněných oblastech
Evropská charta pro udržitelný cestovní ruch v chráněných oblastech odráží celosvětové a evropské priority, jak jsou vyjádřeny v doporučení Agendy 21 přijaté na Summitu Země v Rio de Janeiro v roce 1992 a jak je začlenila Evropská unie do svého 6. akčního programu pro životní prostředí a Strategie trvale udržitelného rozvoje. Charta patří do Federace EUROPARC, střechové organizace chráněných oblastí v Evropě. Byla vypracována evropskou skupinou zastupující chráněné oblasti, průmysl cestovního ruchu a jeho partnery pod střechou EUROPARC a staví na doporučeních studie EUROPARC z roku 1993 „Máme je k smrti rádi? Udržitelný cestovní ruch v evropských přírodních a národních parcích". Charta byla jednou z priorit definovaných v akčním programu Světové unie ochrany přírody pro chráněné oblasti v Evropě, „Parky pro život“ (1994). Rostoucí důležitost rozvoje udržitelného cestovního ruchu v oblasti mezinárodního zájmu byla zdůrazněna nedávným vypracováním „Mezinárodních pokynů pro udržitelný cestovní ruch“ v rámci Úmluvy o biologické diverzitě. Evropská charta přímo řeší klíčové zásady těchto mezinárodních směrnic a představuje praktický nástroj pro jejich realizaci na regionální úrovni chráněných oblastí.
Základní cíle Evropské charty udržitelného cestovního ruchu jsou:
Charta odráží přání orgánů spravujících chráněné oblasti, místních zainteresovaných osob a představitelů podnikání v cestovním ruchu na podpoře a povzbuzování cestovního ruchu, který je v souladu se zásadami udržitelného rozvoje.
Zavazuje signatáře realizovat místní strategii pro udržitelný cestovní ruch definovaný jako: „jakákoliv forma rozvoje cestovního ruchu, řízení nebo činnosti, která zajišťuje dlouhodobou ochranu a uchování přírodních, kulturních a sociálních zdrojů a přispívá pozitivním a spravedlivým způsobem k hospodářskému rozvoji a blahobytu jednotlivců žijících, pracujících nebo přebývajících v chráněných oblastech“.
Pro zavedení této formy cestovního ruchu do praxe je nezbytné přijmout globální pohled na cestovní ruch v chráněné oblasti a okolí pro zapojení do procesu širokých konzultací a posílení pozitivních vazeb mezi cestovním ruchem a ostatními ekonomickými odvětvími v oblasti.
Konečně cílem tohoto typu cestovního ruchu je reagovat na očekávání evropských návštěvníků tím, že cestování bude mít opět význam a smysl, poskytne jim čas na zkoumání a setkávání se s jinými lidmi a pro získání zkušeností tím, že dají něco ze sebe samých.
Charta vyžaduje řešení následujících klíčových záležitostí:
Kompletní znění charty si můžete přečíst zde.
Propojení Evropské charty a Úmluvy o biologické rozmanitosti naleznete zde.
Pozitivní vlivy ve vztahu rekreace - prostředí
Negativní vlivy ve vztahu rekreace - prostředí
Motorismus
Podrobně se problematikou nelegálního motorismu v přírodním prostředí zabývájí stránky www.zakaz-vjezdu.cz.
Vandalismus
Neopatrnost a nedodržování návštěvního řádu
Příkladem dopadů neopatrnosti a nedodržování návštěvního řádu je spáleniště pod Mariánskou vyhlídkou. Tu zapálila skupina mladíků, která v ní při přenocování rozdělala oheň. Hořící konstrukce se pak zřítila do lesa pod skalami a zapálila jej. I přes vzniklé škody však lze konstatovat, že můžeme vysledovat sekundární pozitivní vliv v podobě přirozené obnovy lesního porostu. Ten je však dán tím, že se požár podařilo lokalizovat a nevznikly podstatně větší škody na životech i majetku.
Neřízená výstavba rekreačních objektů na pozemcích určených k plnění funkcí lesů a v maloplošných zvláště chráněných územích
Stavby v krajině...aneb tohle by Svěrák ve Vesničce nemaloval
Níže uvedená ukázka na horní fotografii nekazí celkový dojem z lokality. Problematická je především zahrádkářská úprava, mající charakter cizorodého prvku a napomáhající šíření nepůvodních druhů (škumpa) do okolních porostů