Venkovský cestovní ruch

Již za první republiky bylo v naší zemi zvykem jezdit o prázdninách na letní byt na venkov. Turisté, v tomto případě obyvatelé větších měst, chtěli strávit nějaký čas s rodinou uprostřed přírody, ve stylu našich předků. Při pobytu na statku pomohli s hospodářskými pracemi a odměnou za to jim bylo ochutnání domácích produktů. Pro hospodáře byl tento příjem vítaný, neboť přicházel v období před sklizní, kdy byl běžný nedostatek finančních prostředků.

V průběhu kolektivizace došlo v zemědělství k radikálním změnám. Většina selských usedlostí se postupně měnila na rodinné domy, z bývalých chlévů a sýpek se přestavbou stávaly dílny, garáže a koupelny. Letní hosté vyhledávali ke koupi vhodné chalupy a život vesnice dostával jiný směr. Zmizela většina zavedených, prosperujících farem, došlo k omezení tradičních selských a venkovských řemesel, pomalu se stíraly specifické znaky jednotlivých vesnic a území. Naštěstí jsou rozdílné kulturní tradice na venkově tak hluboce zakořeněny, že přetrvaly i posledních 40 let.
Úroveň bydlení na vesnici rok od roku stoupá a dnešním požadavkům na pohodlné ubytování na venkově vyhovuje stále více objektů. Obvyklým problémem začínajících rodinných farem bývá budování a rozbíhání typických hospodářských činností. Provozovatelé se soustřeďují na výstavbu nebo rekonstrukci hospodářského zázemí a úvahy o dalších podnikatelských záměrech odsunují na později. Pokud uvažujeme  o rozšíření zemědělské výroby o agroturistiku, je třeba posoudit i stav připravenosti na návštěvy hostů. Někdy stačí rekonstrukce stávajících objektů, jindy je třeba vybudovat nové zázemí. Rozšíření zemědělských aktivit o agroturistiku umožňuje farmářům dosažení finančního efektu, se kterým je možno počítat při dalším rozvoji farmy.
Rozvojem agroturistiky dochází k oživení venkova turistickým ruchem a tím i k podpoře rozvoje pracovních příležitostí. V oblastech s venkovskou turistikou se dostává do popředí krajinotvorná funkce zemědělství. Návštěvníci chtějí strávit chvíle odpočinku v neporušené a harmonické krajině.
Česká krajina má potenciál pro rozvoj agroturistiky. Mezi její přednosti patří přírodní i kulturně-historická rozmanitost jednotlivých regionů, velký počet přístupných kulturních památek a zachovalost venkovského charakteru vesnice.

Venkovský cestovní ruch a jeho význam
Udržitelným cestovním ruchem rozumíme cestovní ruch s aktivní náplní, respektující a chránící přírodu.
Jednou z forem udržitelného cestovního ruchu je ekoturismus = turismus zaměřený na poznávání přírodních krás, zejména chráněných krajinných oblastí, národních parků, přírodních rezervací a dalších přírodních atraktivit.

Venkovský cestovní ruch zahrnuje všechny činnosti účastníka cestovního ruchu v prostředí venkova. Do této kategorie řadíme:

1. venkovská turistika = forma venkovského cestovního ruchu bezprostředně spjatá s přírodou, venkovskou krajinou a vesnickým osídlením.
Její zvláštnost spočívá v decentralizaci ubytovacích zařízení, což umožňuje rozmělnit četnost turistů a tak eliminovat negativní dopady, které s sebou přináší „organizovaná turistika“ ( značné soustředění lidí v turistických centrech, devastace krajiny po dobu turistické sezóny apod.).

2. agroturismus = zemědělský cestovní ruch, dovolená na statku.
Název agroturistika byl vytvořen jako speciální východoevropský   pojem. Je úzce spojený s pojmem farmářský turismus a pojmem dovolená na selském dvoře. Představuje trávení volného času, dovolených a víkendů na soukromých farmách a zemědělských usedlostech za účelem poznání života zemědělců a venkova, blízkého kontaktu  s přírodou, zvířaty apod. Podílí se na udržování a rozšiřování kulturních a sociálních tradic venkovských obcí, které jsou v regionech ještě stále rozmanité.
Lidé z měst se vracejí ve volných chvílích k přirozenějšímu a méně hektickému životnímu stylu do blízkosti přírody a zvířat, kde mohou v klidu relaxovat. Stanou se součástí rodiny i hospodářství, ochutnají na farmě vypěstované plodiny a děti si pohrají s domácími zvířaty a lépe poznají zvířata hospodářská. Součástí většiny farem je i chov koní, kteří jsou často k dispozici k projížďkám nebo celodenním výletům. Mezi nabídkami jednotlivých farem často nechybí ani možnost seznámit se s takzvanou ekologickou výchovou, tedy s ekologickým hospodařením a pěstováním biopotravin. V případě ekoagroturistiky by mělo být zaručeno, že farma hospodaří ekologicky bez použití chemie. Oficiálním potvrzením takového hospodaření je vlastnictví certifikátu Produkt ekologického zemědělství, který udělují kontrolní organizace pověřené Ministerstvem zemědělství ČR. Největší organizací sdružující ekologické zemědělce a prosazující zájmy ekologického zemědělství je PRO-BIO, Svaz ekologických zemědělců.

3. ekoagroturismus = turistika, která je provozována v souladu s ochranou přírody a životního prostředí. Původně byla chápána jako jedna z forem venkovské turistiky, tzn. individuální turistika na ekologicky hospodařících farmách s cílem přijímání vypěstovaných bio-potravin. Nyní je chápána jako širší, obecná forma venkovské turistiky, která přispívá k trvale udržitelnému rozvoji venkova, ochraně přírody, životního prostředí,
obnově a udržení tradičních kulturních, sociálních a historických hodnot venkovského životního prostoru.

4. chataření a chalupaření = rekreace vázaná na vlastní rekreační objekt

ECEAT – European Centre for Ecology and Tourism

Počátky ECEAT sahají do roku 1993, kdy byla organizace stejného jména založena v Nizozemí jako nástroj pro realizaci prvního rozvojového projektu financovaného nizozemskou vládou v České republice, v Maďarsku a Polsku. Realizace projektu se zúčastnil Michal Burian a Tomáš Zídek, později i Jan Dvorský. ECEAT byla jako samostatný subjekt založena v roce 1994 Michalem Burianem jako Nadace ECEAT, se změnou zákona nadace ukončila činnost a bylo založeno stejnojmenné občanské sdružení, jež je aktivní do současné doby. V roce 2009 oslavil ECEAT 15 let od svého založení.
Právní forma občanského sdružení lépe odpovídá cílům ECEAT. Od počátku 90. let byl ECEAT jedinou organizací v ČR, jež se zabývala mj. rozvojem tzv. agroturistiky (cestovní ruch ve spojení s farmami) či ekoagroturistiky (cestovní ruch ve spojení s ekologicky hospodařícími farmami). ECEAT má na rozvoji těchto oborů v České republice zcela zásadní podíl. V roce 1997 vznikl dnešní Svaz venkovské turistiky, jemuž řadu let ECEAT zajišťoval sekretariát. S nástupem Ing. Petra Nováka do čela Svazu počátkem století se ECEAT mohl začít plně věnovat svému původnímu zaměření, tj. rozvoji udržitelného (šetrného) cestovního ruchu a příbuzným oborům. Venkovským cestovním ruchem se dnes zabývá především Svaz venkovské turistiky, jemuž ECEAT předal svůj produkt Prázdniny na venkově. V letech 2004 - 2009 zajišťoval ECEAT sekretariát mezinárodní organizaci ECEAT-International, jejímž je členem. Dnes se věnuje především rozvoje systému hodnocení „eko“ kvality ubytovacích služeb ECEAT QUALITY LABEL což je mezinárodní značka pro podniky cestovního ruchu s přínosem pro udržitelný rozvoj.
Ty podniky, které splní kritéria ECEAT, mohou používat značku ECEAT QUALITY LABEL. Podniky jsou hodnoceny podle následujících kritérií:

• jak poskytují relevantní "eko" informace svým hostům
• jak podporují ekologické hospodařeníjak nakládají s vodou a energiemi
• jak využívají "zelených stavebních technik"
• jak je nakládáno s odpady
• jak podporují šetrnou dopravu
• jak přispívají k ochraně přírodního dědictví
• jak přispívají k ochraně kulturního dědictví
• jak podporují místní ekonomiku
• jak se zlepšují

(www.eceat.com)

Svaz venkovské turistiky
Svaz venkovské turistiky je dobrovolné, nepolitické profesní sdružení podnikatelů ve venkovském cestovním ruchu a dalších příznivců. Svaz byl založen v roce 1997 a je členem Svazu obchodu a cestovního ruchu a mezinárodní organizace svazů venkovské turistiky Eurogites. Svou činností chce přispět k ekonomickému, kulturnímu a společenskému oživení venkova, obnově jeho tradic, údržbě krajiny i ke stabilizaci jeho osídlení.
Svaz
- prosazuje a hájí zájmy svých členů, venkovských podnikatelů
- zajišťuje zavádění do praxe a kontrolu kvalitativních standardů ubytovacích kapacit na venkově
- pomáhá při rozvoji odborných schopností poskytovatelů služeb ve venkovském cestovním ruchu
- ve spolupráci s partnery, zejména krajskými úřady, agenturou CzechTourism a ECEAT CZ pomáhá při propagaci ubytovacích zařízení svých členů.

Význam agroturistiky a venkovské turistiky

Hledání nových zdrojů příjmů pro regiony, obce i podnikatele se stalo důležitou součástí jejich stabilizace, oživení ve všech jmenovaných oblastech a následného rozvoje. Jednou z diversifikačních možností pro farmáře je zavedení agroturistiky, pro podnikatele bez pozemků může být důležitá venkovská turistika.

Význam agroturistiky pro obce:

• finanční přínos
• stabilizace obyvatel, zvláště mladých a rodin
• zlepšení ekonomické a sociální situace v obci
• rozvoj nebo zlepšení kulturních a společenských aktivit
• podnícení zájmů o rozvoj infrastruktury i mikrostruktury
• obec se dostane do povědomí turistů, za příznivých okolností se stane známou a stoupá její návštěvnost

Význam agroturistiky pro farmáře

• doplňkové zdroje příjmu
• využití volné kapacity pracovní síly v rodině
• zatraktivnění činností na farmě
• společenská prezentace
• motivační aspekt pro rodinného nástupce na farmě
• omezení odchodu mladých rodinných příslušníků mimo obec
• využití a finanční zhodnocení volných ubytovacích kapacit nebo prostorů
• využití půdy, vody, lesů, přírodních útvarů na vlastních pozemcích nebo pozemcích obce dalším způsobem, k rekreaci a odpočinku hostů (turistů)

Význam agroturistiky pro turisty

• hledají klid, pohodu, návrat k přírodě
• zajímá je životní styl a filosofie rolníka
• poznávají své „kořeny“
• mohou si sami opatřit lesní plody, zakoupit čerstvé ovoce, zeleninu, domácí výrobky...
• vyzkoušet si dovednost při zemědělských pracích
• posouzení finanční náročnosti dovolené na statku(farmě)

Prezentace Mlejnkovy EKO FARMY

Prezentace formy a penzionu Třebušín - Zababeč

Agroturistika na Gazdovskom dvore

Venkovská turistika - roubené chalupy v Železném Brodu