(Drobné) stavby pro rekreaci

Návštěvnická infrastruktura

Je v obecném zájmu usměrňovat pohyb turistů a cykloturistů. Vhodným umístěním návštěvnické infrastruktury je možné usměrňovat lidské aktivity. Většina rekreantů (turistů nebo cykloturistů) se pak pohybuje převážně v takto nabízených lokalitách. To má své nesporné výhody. Vymezí se některé lokality jako turisticky přitažlivé, vzniknou tak sice exponovaná místa, ale zároveň se vytvoří velmi potřebné klidové zóny, kde nebude docházet k rušení živočichů, sešlapu půdy a vegetace, vyšlapávání nových pěšin nebo zvýšené erozi půdy.
Zejména pak v méně navštěvovaných lokalitách v krajině je třeba zvýšit atraktivitu území navrhováním tras a stezek, doplněných účelovými stavbami. Navrhované doplňkové stavby by měly zaujmout citlivým vztahem k okolní krajině díky přírodnímu materiálu a praktickému účelu. Následné doplnění vegetací by mělo být samozřejmostí. Při výsadbě stromů a keřů je nutné vycházet ze znalostí struktury, habitu, estetiky a vlastností dřevin, aby bylo dosaženo co nejlepšího sladění charakteru drobné stavby s jejím vegetačním doprovodem.
Dále je třeba hledat nové prameny a starat se o stávající studánky, chránit je před okolními nepříznivými vlivy zejména zanášením listím a větvičkami, nebo nevhodnými zemědělskými zákroky při aplikaci chemických prostředků, nebo jiným znečištěním např. i povrchovou vodou. Úprava bezprostředního okolí by měla být samozřejmostí.
Při návrhu a rozhodování o umístění i drobných staveb v CHKO a NP je třeba respektovat Zákon č.114/1992 Sb. Z něho vyplývá, že nelze bez souhlasu orgánu ochrany přírody vydat rozhodnutí  o umístění, povolení či změně v užívání stavby apod. s výjimkou jde-li o stavby v souvisle zastavěném území obce ve čtvrté zóně chráněné krajinné oblasti, a pokud má obec schválenou územně plánovací dokumentaci se zapracovaným stanoviskem orgánu ochrany přírody k této dokumentaci.

Mezi návštěvnickou infrastrukturu můžeme zařadit:

• informační tabule,
• mosty a lávky pro cykloturistiku a pěší,
• povalové chodníky – úprava pěšin v zamokřených územích,
• schody, schodiště a žebříky,
• zábradlí (bezpečnostní prvky),
• posezení - přístřešky, altánky, boudy,
• dětská hřiště,
• studánky,
• rozhledny.

Naučné stezky s informačními tabulemi
Jde o značené trasy v krajině, které jsou vybaveny několika stanovišti s informačními tabulemi, kde najdeme informace nejen o konkrétní lokalitě, tamní historii, ale mají mít výchovně naučný charakter z oblasti přírody. Taková místa jsou vyhledávána rodinami s dětmi i školními skupinami. Textová část tabulí musí být doplněna fotografiemi a ilustracemi. Nejen děti tak mají možnost učit se znát přírodu a poznávat danou oblast. Informační tabule jsou příjemným zpestřením výletu.
Konstrukce informační tabule je nejčastěji tvořena dvěma svislými dřevěnými sloupky, nebo dvojicí sloupků, které jsou kotveny pomocí ocelových kotev do patek z prostého betonu. Sloupky mohou být z kulatiny, ale pevnostně stačí i tyčovina. Jen odkorněným i přirozeně pokrouceným dřevěným sloupkům dáme přednost před hraněným řezivem. Ocelové kotvy jsou ke sloupkům připevněny svorníky. Použití ocelových kotev je z důvodů konstrukční ochrany dřeva, která má zajistit vyšší životnost. Panel informační tabule je vytvořen z dřevěných prken nebo desky umístěné mezi sloupky. Plastové panely s popisy a obrázky jsou připevněny hřebíky nebo vruty. Je vhodné konstrukci doplnit stříškou, která částečně tabuli zastíní.

Příklady jednoduchých informačních tabulí:

Na turisticky atraktivních místech by neměly chybět odpadkové koše, ale jejich počet by měl být rozumně zvážen. Stejně jako v případě ostatních zařízení se předpokládá jejich vhodné nenápadné provedení ze dřeva z úzkých dřevěných latěk, vykotlaného kmene apod. Konstrukce koše musí být dostatečně stabilní, především v případě silného větru a prázdného koše. Doporučuje se koše upevnit na pevné sloupky nebo volně stojící koše kotvit k zemi. Možnost vysypávání je pak řešena vložením vnitřní vložky.
Odpadkové koše je nutné instalovat na východiska cest, zejména u parkovišť, kde je vhodné umístit i záchody opět méně nápadné konstrukce. Je to samozřejmě spojeno s dalšími povinnostmi, zajistit pravidelné vyvážení odpadků a odpadů, aby tak nedocházelo k dalším ekologickým problémům.

Mosty a lávky pro cykloturistiku a pěší
U lávek pro pěší může být na rozdíl od mostů pro automobilový provoz poměrně velký sklon nivelety (max. 10 % = max. sklon ramp). Pokud potřebujeme překonat větší výškový rozdíl, můžeme navrhovat i schody. Minimální šířka lávky pro jednoho chodce nebo cyklistu je 0,5 až 0,7 m. Lávka musí mít jednostranné zábradlí. Pokud se mají vyhnout na lávce dva chodci nebo cyklisté, musí být šířka lávky minimálně 1,50 m a lávka musí být opatřena oboustranným zábradlím. Nosná konstrukce závisí na délce rozpětí a šířce lávky. Základními nosnými dílci lávky jsou hlavní nosníky. V lesích si pro překlenutí menších rozpětí vystačíme s jednoduchou lávkou tvořenou dvěma nosníky z kulatiny a mostin z rozpůlené kulatiny nebo tyčoviny nebo hraněného řeziva s mostovkou z fošen (obr. 5). Nosné prvky zábradlí se kotví do prodloužených mostin.
Hlavní nosníky dřevěných lávek mohou být vyrobeny jako jednoduché trámy plného průřezu (trámy zesílené sedly a vzpěrami, dvojvrstvé trámové nosníky, lepené lamelové nosníky) nebo v případě lávek větších rozpětí jako nosné soustavy (vzpěradla, věšadla, vzpínadla, příhradové nosníky).
Ve vybraných lokalitách budou dobře zapadat i architektonicky nápaditější lávky, jak je vidět na příkladu lávky pod hradem Veveří, kde je 80 m dlouhá lávka pro pěší a cyklisty se dvěma krytými odpočinkovými přístřešky.
Popis konstrukce lávky pod hradem Veveří lze najít na stránkách: www.casopisstavebnictvi.cz/drevena-lavka-pro-chodce-a-cyklisty-u-hradu-veveri_N1321
Pro prodloužení životnosti je vhodné navrhovat lávky zastřešené, dokladem jsou toho historické lávky, kde bylo  krytím dřevo chráněno a nebylo tudíž poškozeno biologickými a klimatickými vlivy.

Povalové chodníky – úprava pěšin v zamokřených nebo jinak nepřístupných územích
Konstrukce chodníků často navazuje na lávky pro pěší a cykloturisty, proto je řešena obdobnou konstrukcí jako mosty a lávky pro pěší. Nosná konstrukce je tvořena dřevěnými nosníky osazenými na pevných podpěrách.  Pochůzná plocha je uložena na nosníky a je tvořena povaly, kulatinou, podélně rozříznutou kulatinou, tyčovinou nebo fošnami připevněnými k nosníkům hřeby. Mezi jednotlivými prvky vytvořené pochůzné plochy je vhodné nechat spáry minimálně 1 cm, aby mohla voda z horní plochy odtékat.

Schody, schodiště a žebříky
Usnadňují pohyb po příkrých terénech, umožňující výstup k výhledům do krajiny nebo přístup ke studánkám apod. Schody patří mezi stavební prvky, u nichž převažuje účel, přesto nelze přehlížet estetický význam. Za schodiště se považují 3 a více stupňů (schodů). Dřevěné schody jsou řešeny vytvářením podstupnice ze dřeva. Stupnice tj. nášlapná plocha je tvořena dřevěnými špalíky nebo vyplněna násypem.
Nejvhodnější způsob pro vytvoření schodišťového stupně je z jednoho, dvou nebo tří kusů vodorovně kladené kulatiny nebo tyčoviny. Zajištění jednotlivých stupňů je provedeno dřevěnými kolíky, výjimečně ocelovými háky event. trny.

Jednotlivé stupně je možné vytvořit i z palisád, kdy podstupnici tvoří dřevěná kulatina nebo tyčovina zapuštěná svisle do země. Stupně jsou vysypané pískem, zeminou, štěrkem nebo oblázky.
Pro překonání strmějších sklonů se navrhují celodřevěná žebříková schodiště a žebříky. Schodiště je možné řešit jako schodnicové. Schodnice je z kulatiny a jednotlivé stupnice jsou osazeny shora nebo kotveny z boku. Tato schodiště musí být opatřena zábradlím.

Z lomového kamene se doporučuje provést schodiště v rostlém terénu, ne v násypu, bez malty, jen na sucho. Z opracovaných kamenů je schodiště vhodné spíše do intravilánu. Uložení opracovaných kamenů může být provedeno na:

• pískový podsyp
• štěrkové loža 100 - 150 mm,
• cementovou maltu 30 mm,
• betonový podklad 80 – 120 mm na štěrkovém podsypu.

Méně vhodným materiálem pro schodiště event. žebříky z hlediska začlenění do krajiny je ocelová konstrukce, přestože může vykazovat vyšší životnost. V krajině ocelové schodiště bude vhodné pouze na těžce přístupných místech, kde by výměna poškozených prvků dřevěného schodiště způsobovala velké problémy.

Ocelová schodiště a žebříky na těžce přístupných místech:

Bezpečnostní prvky - zábradlí a závory
Zábradlí zajišťuje usměrnění návštěvníků, bezpečný průchod nebo vyhlídku nad stržemi popř. na skalách.(obr. 16) Konstrukce se navrhuje jednoduchá bez výplně, tvořena sloupky a madly z kulatiny nebo tyčoviny průměru 80 – 100 mm, ale je nutné, aby zaručovala dostatečnou bezpečnost. Proto není možné podcenit zejména hloubku založení sloupků, která by měla být min. 300 až 500 mm a pro vyšší pevnost je možné vyztužit dvěma vodorovnými prvky (jeden v místě madla a druhý 300 mm nad zemí) a diagonálami.
Spolu s žebříky a schodišti patří zábradlí k nejstarším prvkům návštěvnické infrastruktury, které mají zajišťovat bezpečnost návštěvníků v místech se zvýšeným rizikem úrazu. Objekty s touto funkcí vyžadují pravidelnou a pečlivou údržbu, neboť zanedbaný prvek ve špatném stavu může být ve svém důsledku i nebezpečnější než kdyby v terénu vůbec nebyl – turista na jeho bezpečnostní funkci spoléhá.
Rovněž závory jednotlivých lesních závodů, které mají zabránit vjezdu cizích vozidel na odvozní lesní cesty nebo do porostu, mohou být ze dřeva. Zde bychom použili kulatinu, pouze ručně odkorněnou potřebné délky.
Pokud není třeba mít neproniknutelný plot, lze opět navrhnout jednoduchou konstrukci.

Zvláštním typem plotu je palisádová stěna z kuláčů, která sice není vhodná k oplocení pozemku, ale může být použita například k ohrazení dětského hřiště. Palisády se používají dřevěné, ale i betonové v různých tvarových a barevných provedeních.

Posezení v krajině
Na posezení by měla být kladena funkční i estetická kritéria. Základním vybavením odpočinkových míst jsou prvky pro odpočinek v sedě – na lavičkách. Ty musí být nejen pohodlné, ale i pevné, odolné proti nepříznivým povětrnostním vlivům, ale i vandalismu. Lavičky v krajině zhotovujeme ze dřeva např. z rozřezaných kmenů nebo v kombinaci kamene a dřeva, zatímco v intravilánu na konstrukci lavičky lze použít i kov, kombinace dřeva a kovu, nebo i kombinace dřeva a betonu, kdy dřevěné budou sedací plochy. Zařízení k odpočinku v krajině na turistických a cykloturistických cestách je možné provést na některých místech zastřešené. Posezení se stolkem v podobě jednoduchých konstrukcí dřevěných přístřešků nebo altánků jsou oblíbeným místem. Na vytipovaných zejména v odlehlých místech je možné navrhnout i krytý altán s rožništěm nebo grilem, který vymezí místo nejen k posezení, ale i k případnému rozdělání ohně.Přístřešky a altánky se navrhují otevřené - vzdušné, částečně kryté stěnami  nebo uzavíratelné - v horských oblastech, jako úkryt před náhlou nepřízní počasí. Dřevěná nosná konstrukce je řešena jako otevřený skeletový systém nebo stěnový, kdy nosnou funkci konstrukce přebírají stěny.

Studánky
Voda je významným kompozičním prvkem odpočinkových míst. V krajině jsou vyhledávanými lokalitami pro rekreaci místa u vodní plochy, studánky nebo vodního toku.
Podchycování pramenů a budování studánek patří tedy k dalším možnostem, jak přilákat do méně známého místa rekreanty. U studánky by měly být na informační tabuli umístěny údaje o hodnotách jakosti vody.
Je více způsobů řešení úprav pramenného vývěru, nejčastěji je voda zadržována kamennou zídkou z lomového kamene a cementové malty nebo je voda svedena do jímky a protéká odvodní trubkou zídkou stavěnou na sucho, ale vhodnou úpravou jsou i dřevěné přístřešky na kamenné podezdívce nebo betonovém základu, nad sběrnou jímkou.

Každý pramen má své zvláštní podmínky, proto není možný jednotný návod na vybudování studánky.
Před samotnou úpravou nebo novou stavbou studánky je třeba znát kvalitu vody a vydatnost pramene, aby nebyly zbytečně vynaloženy peníze, jestliže vydatnost pramene značně kolísá. Kolísání vydatnosti v průběhu ročních období nebo po silných deštích svědčí o tom, že voda je sbírána mělce pod povrchem a kvalita vody bude značně nestálá. Je třeba zvážit, zda má význam stavět studánku, jestliže pramen v obdobích sucha vysychá, nebo kvalita vody neodpovídá požadavkům vody pitné.

Rozhledny

Poměrně náročnou, ale přitažlivou stavbou zvyšující atraktivitu lokality jsou rozhledny. Při hledání vhodných vyvýšených míst pro stavbu rozhledny nám v dnešní době mohou pomoci digitální mapy, na nichž lze rychle a jednoduše určit rozsah dohledu při dané výšce stavby. Stavbu rozhledny je možné pojmout jako stavbu víceúčelovou, s využitím i pro telekomunikační firmy. V těchto případech se při návrhu můžeme setkat s požadavkem na odlišné umístění, vzhledem k tomu, že požadavek firmy na umístění musí vycházet z maximálně efektivního pokrytí daného území potřebným signálem. Vzhledem k tomu, že taková stavba bude dominantní, je třeba věnovat velkou pozornost působení na krajinný ráz. Vizualizací v počítači je však možné vytvořit náhled a posoudit, jak bude plánovaná stavba zapadat do krajiny. Měly by být podporovány pouze ty návrhy, které jsou technicky i vzhledově zajímavé, vybírané z několika navrhovaných variant.

Stavba rozhledny je náročná na poměrně vysoké investiční prostředky, které však lze získat z některých dotačních projektů. Při výstavbě je nutné počítat i s čilým staveništním ruchem a poměrně velkým staveništním i manipulačním prostorem.
Postup výstavby rozhledny na Hnědém vrchu v Krkonoších je na stránkách:
http://www.pecpodsnezkou.cz/rozhledna.php?lang=cz&sezona=zima&parent=turiste.php

Ukázku z projektu, fotodokumentaci z budování rozhledny na kopci Klucanina nad Tišnovem a další zajímavosti prezentují stránky http://rozhlednatisnov.unas.cz/rozhledna.htm

Změna úrovně terénu

1. Úprava svahu
Svah je přirozená forma k překonání výškového rozdílu mezi dvěma úrovněmi. S úpravami svahů se setkáváme např. při revitalizační činnosti v krajině nebo při parkových úpravách a případně i stavebních činnostech. Úprava profilu svahu souvisí s modelací terénu nebo se zmenšením sklonu z důvodů terénních úprav. Při těchto úpravách je nutné mít znalosti v oboru mechaniky zemin, aby nevhodnou úpravou nemohlo dojít ke svahovým pohybům. Jedná se o pohyb materiálu dolů po svahu účinky gravitace, bez působení tekoucí vody, ledu nebo větru. Ke stabilizaci povrchu svahu se používají kokosové, jutové nebo lněné geotextilie, z nichž kokosové vykazují nejvyšší životnost. Na kotvení geotextilie k podkladu se používají především přírodní materiály - dubové kolíky. Až v extrémních podmínkách se doporučuje použít kovové skoby. Kokosové geotextilie se s úspěchem používají jako technická podpora ohroženého povrchu svahu (např. při silných deštích, při menší soudržnosti zeminy, apod.). Svah je možno následně zakrýt zeminou a osít či osázet vhodnými rostlinami.

2. Opěrné zdi, zídky
Opěrné zdi a zídky se staví tehdy, pokud nelze změny úrovně terénu zabezpečit biotechnickými úpravami svahováním. Používají se i jako vhodný architektonický prvek při terénních úpravách, při stavbě chodníků, odpočívadel ve svahu nebo studánek. Architektonické řešení zdí musí být podřízeno celkové tvarové a materiálové koncepci a kompozici dané lokality. Je nutné zajistit stabilitu těchto konstrukcí zejména tam, kde se předpokládají vyšší hodnoty zemního tlaku, správným dimenzováním. Zdi mohou být různé konstrukce, velikosti a tvaru. Z materiálů se preferují přírodní – zejména lomový kámen různého stupně opracování.  Nezbytnou součástí celkového řešení opěrné zdi je odvedení vody z rubové části drenáží a štěrkovým zásypem.
U delšího svahu esteticky dobře působí místo jedné zídky v přijatelném odstupu zídky dvě, první může být nižší a druhá vyšší. Prostor mezi korunou spodní zídky a úpatím horní můžeme využít k umístění poléhavých dřevin v kombinaci např. se solitérní zajímavou jehličnatou nebo jinou ozdobnou kvetoucí dřevinou.

Zejména v  intravilánu je ještě možné provést zpevnění svahu jako ochrana před erozí a sesuvem půdy palisádami nebo drátokamennými konstrukcemi. Palisádu tvoří těsně vedle sebe kladené tyčové prvky (kuláče, půlkuláče, hranoly, desky), které se zapouštějí kolmo do země. Mohou být z hotových betonových dílů s různou výškou (až do 2 m), nižší zpravidla z prostého betonu, vysoké ze železobetonu nebo dřevěné. Kotví se z jedné třetiny do země, případně se zabetonují. Betonové jsou dostupné v různých barevných odstínech s povrchovou úpravou hladkou, rýhovanou nebo speciální tzv. otryskáváním, které je přibližuje vzhledu přírodního kamene. U dřevěných palisád stačí při dostatečné hloubce výkopu zasypání a zhutnění štěrkem, případně je lze přibetonovat. Oproti betonovým prefabrikovaným skládačkám jsou mnohem přirozenější, musejí se však opatřit na straně přimknuté ke svahu ochrannou fólií proti vlhnutí, samo dřevo vyžaduje pochopitelně tlakovou impregnaci.

3. Drátokamenné konstrukce - (drátokoše, gabiony) jsou drátěné konstrukce, které tvoří vnější obal drátokamenných prvků. Vyplněné kameny a kamenivem se jako nadrozměrné cihly vyvazují do stavebních konstrukcí opěrných a zárubních zdí. Jsou vyráběné ze splétaných hexagonálních sítí technologií dvouzávitového pletení. Ocelový drát zabezpečuje síti potřebnou pevnost v tahu a odolnost proti otlačení a proříznutí. Ochrana drátu vícenásobným pozinkováním, rozšířená případně o poplastování, poskytuje pletivu mimořádnou životnost. Šestiúhelníková pletená oka jsou dostatečně poddajná, aby dodala síti požadovanou charakteristickou pružnost a přizpůsobivost. Dvojzávitové pletení zabraňuje rozpárání a rozpadu sítě při přetrhnutí nebo úmyslném přestřihnutí drátu. Výplň gabionů lomovým kamenem dodává konstrukci přírodní charakter, ale i přirozené vlastnosti. Kámen musí být odolný vůči povětrnostním vlivům, neštěpivý a dostatečně tvrdý. Z estetického pohledu se do líce gabionu, takzvané pohledové strany, používá lomový kámen, jehož optimální rozměry jsou jeden a půl až trojnásobkem rozměru oka sítě. Drobnější frakce slouží k výplni mezer. Gabiony je možné zjemnit plánovanou výsadbou rostlin do mezer mezi kameny.
Zejména vyšší méně vzhledově atraktivní zdi je třeba doplnit popínavou nebo předsazenou vegetací.

Dětská a sportovní hřiště
V blízkosti městských sídel, je vhodné umístit dětská i sportovní hřiště, zvláště pak v lokalitách méně přitažlivých, aby přibylo míst atraktivnějších, zvláště pro rodiny s dětmi. Dětská hřiště s prolézačkami, houpačkami, pyramidami, šplhacími prvky, kmeny na přelézání apod. jsou potřebné pro tělesný rozvoj, výchovu a zdravotní stav mladé generace. Je vhodné je umísťovat např. i na východiskách cest nebo u přístupových cest do lesa. Měla by být situována dále od silnice na takových místech, kde budou mít děti možnost kromě pobytu na čerstvém vzduchu hrát si v krásném, bezpečném, nehlučném a bezprašném prostředí. Zároveň výběr stanoviště musí vyloučit nebo alespoň omezit devastaci okolních ploch zeleně, které v návaznosti na tyto objekty bývají četné. Ideální je lokalizace dětského hřiště do prostředí se vzrostlou zelení, která vytváří zdravé a příjemné mikroklima, ale nesmí být v rozporu s bezpečností a provozem hřiště. Každé hřiště musí mít osluněné, ale i zastíněné plochy.
Zařízení dětských hřišť musí být navrhována tak, aby splňovala požadavky normy ČSN EN 1176 - Zařízení dětských hřišť. Části 1 – 7. Norma stanovuje bezpečnostní požadavky na tato hřiště, které ochrání dítě před nebezpečím, které samo nemusí být schopno předvídat, když zařízení používá k zamyšlenému účelu, který lze od něho logicky očekávat.
Nezbytným požadavkem na dětská hřiště je tedy zajištění kvalitního technického a odborného provedení i estetické úrovně. Materiál by měl být převážně přírodní, zejména ve volné krajině se doporučuje použít dřevo neopracované do pravidelných tvarů, ale dřevěné prvky jen z odkorněných stromů různě i přirozeně pokroucených špatným růstem. V intravilánu je možné použít i kov, plasty a větší barevnost materiálů.